Mohla bys na začátek stručně představit svoji značku? Jak vznikla Messa?
Název značky Messa je odvozen od mého příjmení. Specializuji se na navrhování a výrobu funkčního oblečení, hlavně bund a doplňků, jako jsou ledvinky a batohy. Začala jsem studiem módního návrhářství na střední škole. Pak jsem ale měla pocit, že potřebuji svobodnější vyjádření, tak jsem šla studovat malbu. Zpátky k módě mě přivedly hlavně okolnosti, třeba když jsem si ušila svatební šaty nebo právě zimní bundu.
.jpg)
A ty se tedy o výrobu všeho oblečení staráš sama?
Ano, šití je má záliba a právě z lásky k tomuto řemeslu jsem se rozhodla založit vlastní značku. Šití mi přináší zřejmě největší radost z procesu výroby. Pak se nabalují ostatní věci, se kterými nemám tolik zkušeností, jako je marketing nebo prodejní sféra. Postupně zjišťuji, co všechno vedení značky obnáší.
Vím, že se snažíš produkty vyrábět co nejšetrněji k životnímu prostředí. Jak je to s výběrem materiálů? Co musí splňovat, aby pro tebe byly dostatečně funkční a udržitelné?
Už od začátku byl udržitelný způsob výroby zásadním aspektem mé práce. Nechtěla jsem přispívat k produkci textilního odpadu a podporovat neetické podmínky zaměstnanců v továrnách. Brzy jsem ale zjistila, že udržitelnost a funkčnost není tak lehké skloubit.
Při produkci čehokoliv musí být na prvním místě kvalita. Když děláte třeba pláštěnku, nejdůležitější je její funkčnost. Pokud nesplní základní vlastnosti jako nepromokavost nebo větruvzdornost a neochrání před nástrahami počasí, tak zákazník zřejmě v konečném důsledku neocení fakt, že je vyrobena z udržitelných materiálů. Takový produkt nesplní svůj hlavní účel, což je podle mě naprosté plýtvání materiálem. Bohužel udržitelné látky s funkčními kvalitami pořád nejsou tak dostupné jak bych si přála. Proto je nevyhnutelné hledat jiné cesty, jak vytvářet funkční oblečení tak, aby bylo kvalitní a zároveň co nejšetrnější k životnímu prostředí.
Jak je těžké takové materiály sehnat v Česku?
Česko má skvělou textilní tradici, i když mnoho továren a výroben už nefunguje... konkurovat asijskému trhu není jednoduché. Kupuji ale materiály od české firmy, která se specializuje na funkční látky a vyrábí je z velké části v České republice. Sortiment je omezený, a proto musím pořád hledat nové zdroje. Například před nedávnem jsem objevila britskou firmu se stoletou tradicí, která vyrábí i podšívky z recyklovaných materiálů a disponuje výrobními pobočkami v České republice. To mě hodně potěšilo. Pořád je pro mě ale těžké najít materiál, který by splňoval všechna praktická i estetická kritéria a navíc by byl vyrobený lokálně, nebo z recyklovaného textilu. Na druhé straně mě dost překvapilo a potěšilo, když jsem zjistila, kolik galanterie se u nás vyrábí. Dokonce i kovové prvky a popruhy, které používám na ledvinkách a batozích, jsou vyrobeny u nás v Česku.
Při výrobě určitě vzniká spoustu odpadu, jak se s tím vypořádáváš?
Na odpad je důležité myslet už při stříhání, respektive už při navrhování oblečení. Vždy se střih snažím vymyslet a následně polohovat tak, aby byl odpad minimální. Když mi ale něco většího zůstane, snažím se ušít ze zbytků doplňky, jako třeba ledvinky, nebo použít kusy přebytečných látek na batohy. Kontaktovala jsem také firmu na zpracování odpadu, jestli by nemohli recyklovat ty nejmenší částečky, které při šití vzniknou. Tam jsem ale narazila na problém textilní směsi. Recyklovat se dá totiž jen 100% polyester nebo bavlna, což může být problém, protože spousta funkčních materiálů je směsová už z výroby.
Teď pracuješ na nové kolekci. Na co se v ní můžeme těšit?
Jarní kolekci jsem stavěla na funkčnosti a pohodlí. Najdeš v ní pánské, dámské a unisex větrovky a pláštěnky. Modely jsou hodně civilní, přizpůsobené potřebám každodennosti. Každý v sobě ale nese jeden, nebo více zajímavých detailů, které dodají osobitost i běžnému kousku, jako je bunda.
Když přemýšlím nad novou kolekcí, myslím na to, jestli bude nositelná i na podzim, na další jaro, a tak dále… Jestli ustojí posun módních trendů i za několik let. To samozřejmě předpovědět nedokážu, je to ale podstatná část mého uvažování o módě. Udržitelnost totiž není jenom o materiálech, ale také o kultuře oblékání. Nerada bych podporovala kulturu konzumerizmu a nakupování kvantity na úkor kvality. Podstatné jsou pro mně dlouhotrvající hodnoty, a ty bych ráda sdílela i se svými zákazníky.
Pokud by si někdo chtěl založit značku s oblečením, co bys mu/ji doporučila?
Nemyslím, že zrovna já bych měla někomu radit. Z vlastních zkušeností mě ale napadá několik věcí, které jsem se naučila, nebo si je uvědomila v procesu. Za prvé, založit značku není jenom o tom, že umím navrhovat a šít. Je to mnohem víc o byznysu než o tvořivosti, obnáší to spoustu práce a disciplíny. Na to, aby se člověk posouval a jeho snažení mělo smysl, by se měl podle mého co nejdřív spojit s lidmi, kteří rozumí věcem, ve kterých dotyčný nemá zkušenosti a schopnosti. Myslím, že nemá smysl učit se to, co mi doopravdy nejde. Naopak, kolem je spoustu šikovných lidí a já se radši budu zlepšovat ve svých silných stránkách. Mít kolem sebe dobré lidi je naprostý základ.
Pak doporučuji, aby se člověk nebál kritiky. Naopak, aby ji vyhledával a ptal se na zpětnou vazbu, i když tuší, že by nemusela být úplně pozitivní. Místo toho, abychom si před svými nedostatky zakrývali oči, je lepší se jim postavit a začít je řešit. Zásadní je také trpělivost a píle. Snažím se na věc dívat co nejvíce realisticky a nečekám, že mi padne úspěch do klína pro nic za nic. Je důležité nebát se oslovit kohokoliv, zeptat se na radu. Možná narazíte na to, že vám člověk ani neodpoví, ale možná vás překvapí, jak jsou lidé vstřícní a ochotní se podělit o své poznatky.
Myslím, že by mě napadlo ještě spoustu věcí, které bych třeba já dělala jinak. Na druhou stranu znám lidi, které vedla cesta k vysněné značce úplně jinými směry, takže bych neřekla, že existuje nějaký všelék na to, jak začít s podnikáním. Každopádně bych ale doporučovala mít co nejvíce informací z oboru, znát svou konkurenci i svého klienta a soustředit se na kvalitní zdroje informací. Skvělá je napřiklad publikace Potenciál módního sektoru ČR, která krásně mapuje situaci na lokálním trhu. Možná to někoho uvede do reality, možná někoho odradí. Já jsem ale optimista a myslím, že když v sebe člověk věří, práci dělá s radostí a je ochoten pořádně zamakat, může dosáhnout čehokoliv.
Autor: Laura Plačková
Foto: Kuba Zeman, jarní kolekce 2020