Komunitní zahrady (dále jen KZ) jsou otevřeným prostorem pro místní z blízkého okolí určeným k setkávání a především k pěstování všemožných druhů ovoce, zeleniny, bylinek či okrasných květin. Jedná se o skvělý způsob, jak se doslova i obrazně “vrátit ke kořenům” a najít si čas pro sebe i v hektickém prostředí pulzujícího velkoměsta.
Nejedná se však, jak by se mohlo na první pohled zdát, pouze o módu několika málo posledních let. První KZ byly zakládány už během průmyslové revoluce jako přirozená odpověď na potřebu nasytit rodinu kvůli nedostatku práce způsobeného industrializací.
V dnešní době už však naštěstí není hlad tou primární motivací. Tou je touha po smysluplném trávení volného času, svěžích potravinách, nových zkušenostech či jen ambice udělat něco nejen pro sebe, ale i pro ty druhé.
KZ totiž vznikají zpravidla na místech, která byla do té doby zanedbávaná či nevyužitá, a to i přesto, že se nezřídka kdy jedná o poměrně atraktivní lokality v centrech měst. Většina z nich se zrodila v hlavách hrstky šikovných jedinců, kteří (častokrát s posvěcením jednotlivých městských částí či magistrátu) zrevitalizovali místní brownfieldy, a nabídli tak spoluobčanům možnost zasadit si a vypěstovat něco vlastního.
Komunitní zahrada v Torinu
Co vám komunitní zahrady mohou nabídnout?
- Čerstvé sezónní potraviny - Přiznejme si, že co je domácí, chutná vždy lépe než ze supermarketu. Takovéto potraviny za vámi navíc neletěly přes půlku planety ani nemusely strávit týden ve skladu. Ba co víc, plody vlastní práce jen málokdo z nás nechá shnít a většinou je zkonzumuje beze zbytku.
- Zdravější život - Je dokázáno, že členové KZ mají ve svém jídelníčku větší podíl čerstvé zeleniny a ovoce a přispívají tak ke svému dlouhodobému zdraví. Zahradničení je navíc formou aktivního odpočinku na čerstvém vzduchu.
- Nové vztahy a kontakty - KZ vám pomohou překonat sousedskou izolaci typickou pro velká města a poznat lidi, kolem kterých byste na tramvajové zastávce jinak pouze prošli.
- Cenné zkušenosti - Spousta z nás neměla to štěstí moct jezdit na prázdniny za babičkou na venkov či jezdit s rodiči na víkendovou chalupu, a tak jsme zemědělstvím jednoduše nepolíbení. KZ vás naučí, jak správně sázet, zalévat, zastřihávat a sklízet, a to vše v přátelské atmosféře podobně smýšlejících lidí.
Co od nich neočekávat?
- Potravinovou soběstačnost - Pokud od komunitního zahradničení očekáváte, že už nikdy nebudete muset zavítat do sekce ovoce a zeleniny, budeme vás muset vyvést z omylu. Stoprocentní samozásobitelství totiž není v KZ jenom nereálné, ale ani žádané. Přívlastek “komunitní” totiž dává najevo, že nové vztahy jsou přinejmenším stejně důležité jako samotná produkce.
- Koláče bez práce - i když se může zdát, že rostliny vlastně rostou samy, není to tak úplně pravda. I komunitní zahradničení vyžaduje jistou svědomitost a úsilí, které se vám však bohatě vyplatí.
Jak komunitní zahrady fungují?
V Česku se můžete setkat zpravidla s dvěma způsoby vedení KZ. Tím prvním z nich je “jeden za všechny, všichni za jednoho”, kdy se všichni členové starají o celou zahradu společně a plody své práce si následně dělí podle svých tužeb a potřeb.
Druhou metodou je pak dělené zahradničení, kdy má každý člen na starosti pouze svůj jeden oddělený záhon, kterých jsou v zahradě desítky. Jaký způsob je vám sympatičtější necháme pouze na vás.
Pravděpodobně vás napadá otázka, kdo to celé financuje. Naprostou většinu výdajů pokrývají členské příspěvky, které se liší napříč jednotlivými zahradami. Počítat však můžete s částkou někde mezi 400 až 1000 Kč za rok. Za svoje peníze pak dostanete prostor, vodu na zalévání i všechny potřebné nástroje. Zbývá už se jen rozhodnout, zda zasadíte raději rajčata, jahody nebo cukety.
Zaujal vás koncept komunitních zahrad? Rádi byste se také zapojili? Pak navštivte webové stránky https://www.mapko.cz/, kde najdete přehlednou mapu všech sdílených zahrad i s podrobnými informacemi a kontakty na odpovědné osoby. Komunitnímu zahradničení zdar!
Autor: Radim Svačina