Palmový olej je tuk rostlinného původu, který se získává lisováním dužiny palmy olejné, jež se pěstuje převážně na plantážích v jihovýchodní Asii. Pro pěstitele a výrobce je atraktivní plodinou především díky nízkým nákladům a rozmanitosti využití. Tím však její benefity převážně končí.
Z nutričního hlediska se nejedná o žádný zázrak. Obsahuje značné množství nasycených tuků (asi 49g na 100g oleje), které jakožto Evropané přijímáme téměř bez výjimky v nadlimitním množství. Ze světa rostlinných tuků je na tom hůře už jen olej kokosový. Nadbytek nasycených tuků v jídelníčku pak vede k mnoha civilizačním chorobám, mezi něž patří cukrovka čí mnohá kardiovaskulární onemocnění. V miniaturním množství se však nejedná o vyloženě nezdravou potravinu, jelikož tělo potřebuje pro správně fungování právě i nasycené tuky.
Palmový olej, nazývaný také familiérně “palmáč”, však za svou negativní pověst nevděčí výživovému profilu, jako spíše svému dopadu na životní prostředí. Dlouhodobé kritice čelí především kvůli kácení a vypalování deštných pralesů, na jejichž místě následně vznikají rozsáhlé plantáže palmy olejné, jejíž pěstování je pro místní zemědělce výhodnější než ostatní plodiny.
Tyto problémy se týkají především dvou států - Indonésie a Malajsie - které se dohromady podílejí asi na 84 % světové produkce. První z nich dokonce v roce 2015 kvůli rapidnímu poklesu zalesněné plochy dočasně předčila USA jakožto největší producent CO2 na světě.
Pro tamní farmáře je však pěstování palmy olejné jednou z hrstky možností, jak zabezpečit sebe a svou rodinu. Mnozí z nich nevlastní více než 10 akrů půdy, kterou získali už v 80. letech, kdy ji za účelem pěstování palmy olejné rozdávala malajsijská vláda s cílem oživení ekonomiky. Novou vlnu odporu v zemích prvního světa, které patří k největším importérům palmového oleje, tak proto vnímají jako zhýčkanost, na kterou doplatí právě oni.
Nahrazení palmového oleje jinými oleji však také není zcela bezbolestným řešením. Při zachování stejné produkce by řepka olejná či sója potřebovala až desetinásobek půdy oproti palmě olejné, nehledě na návazné zvýšení cen potravin způsobenou vyššími vstupními náklady.
Nicméně i přes rostoucí odpor k této komoditě poptávka po ní stále roste. V roce 2050 se očekává až dvojnásobný nárůst produkce, což by mohlo mít fatální dopad na deštné pralesy, jejichž citlivé a stovky let budující se komplexní ekosystémy mizí už tak dost závratným tempem.
Mizející pralesy na Borneu. Zdroj: pri.org
Zvrátit tento trend se na dálku snaží i Evropská unie. Na začátku roku 2018 odsouhlasila zákaz používání palmového oleje jakožto přísady do biopaliv s platností od roku 2021, jelikož dle dostupných studií je právě poptávka ve vyspělých zemích hlavní příčinou ilegálního kácení pralesů. Svůj podíl na zákazu má i Česká republika, jelikož předkladatelkou návrhu byla česká europoslankyně Kateřina Konečná.
Zástupci indonéských farmářů na druhou stranu kontrují tím, že zákaz není řešením. Budoucnost vidí v dialogu a systematizaci produkce s důrazem na udržitelný rozvoj. Současná podoba zákazu, jehož samotné ohlášení otřáslo s cenou palmového oleje na světových trzích, je podle nich téměř likvidační.
Nejedná se však o jedinou změnu v této oblasti. V prosinci téhož roku se jako první země světa k podobné iniciativě zavázala norská vláda. Britský řetězec s potravinami Iceland zase do konce roku odstraní palmový olej ze všech produktů svých privátních značek. Společenský posun v této oblasti je tak čím dál tím hmatatelnější.
Jak tedy zní ortel? Zaujmout jednoznačné stanovisko u tak komplexní otázky není jednoduché. Palmový olej zcela zajisté není nezbytnou složkou potravy ani paliv, jeho nízká cena z něj však dělá první volbu většiny výrobců sladkostí, margarínů, cereálií, chipsů, pečiva či kosmetiky.
Změnu by mohla přinést nová legislativa v zemích, kde se palma olejná pěstuje a především její důsledné vymáhání v kombinaci s postupným přechodem na jiné plodiny tak, aby co nejméně trpěla místní populace pěstitelů. Volba, zda palmový olej konzumovat nebo jeho spotřebu omezit, je však otázka osobní odpovědnosti, kterou necháme na vás.
Autor: Radim Svačina