Míša, Helča a Jana patří k průkopnicím bezodpadového života u nás. Společně před čtyřmi lety založily blog Czech Zero Waste, kde předávají vlastní zkušenosti a tipy, jak žít bez odpadu. To, že se holky pro téma opravdu nadchly, značí i šíře jejich aktivit. K blogu se přidaly přednášky, workshopy, mobilní aplikace Bezodpadová výzva, kniha Život skoro bez odpadu nebo podcast Skoro bezodpadový život. Možností, jak minimalizovat odpad je nespočet, důležité je ale někde začít. Míša a Helča v rozhovoru sdílí inspiraci v podobě jejich cesty ke smysluplnějšímu, šťastnějšímu a jednoduššímu životu.
Můžete na začátek představit, čemu se věnujete?
M: Společně s Helčou a Janou píšeme blog Czech Zero Waste. Nejde ale jen o blog, ten už je možná trochu zastaralý, když si ho teď člověk otevře. Rychle se k tomu začaly nabalovat jiné věci, ať už přednášky nebo aplikace Bezodpadová výzva, koordinování Týdne bez odpadu či napsání knížky Život skoro bez odpadu. To byl asi úplně největší mezník.
H: Taky přednášíme a vedeme workshopy pro firmy i veřejnost. Teď to chceme posunout a udělat přednášku pro pokročilé. Ve firmách to zase bývá o nastavení bezodpadové kanceláře. Vedly jsme i workshopy pro děti. Aktuálně ještě natáčíme podcast Skoro bezodpadový život. Jsme každá z jiného kouta republiky, ale při téhle příležitosti se scházíme tady v Praze.
Jak jste se daly dohromady, když jste každá odjinud?
M: Na začátku stála myšlenka o psaní blogu o životě bez odpadu v Česku. To bylo v roce 2015, tehdy se tomuto tématu u nás nikdo nevěnoval. Jana v té době žila v Dánsku, kde ji to chytlo, navíc měla jako studentka žurnalistiky blízko k psaní. My dvě jsme spolu chodily na gympl.
H: Já jsem s Janou jezdila na dětský tábor, kde jsme se seznámily. Jana pro mě jako starší kamarádka představovala určitý vzor. Mimo to jsem začala studovat environmentální studia, takže mám k této problematice blízko.
Odkud se vzala prvotní myšlenka založit projekt?
M: Cesty nás všech byly hodně rozmanité. Už předtím jsme ve svých životech uplatňovaly nějaké zásady zero waste, ještě než jsme ten pojem znaly. Potom začali z Ameriky přicházet osobnosti jako Bea Johnson nebo Lauren Singer s jejich TED talky. Seznámily jsme se s tím pojmem a postupně zjišťovaly, že se vlastně chováme podobně.
To zní jako celkem dlouhá historie...
M: Nápad přišel na podzim roku 2015. První článek myslím vyšel 3. ledna 2016.
H: Současně jsme tehdy spustily i facebookovou stránku Czech Zero Waste. Docela rychle se to rozšířilo. Původně jsme myslely, že budeme psát jen pro kamarády.
H: To, co přišlo, jsme vůbec nečekaly. V únoru 2016 jsme potom spustily první bezodpadovou výzvu na Facebooku a Instagramu, kde jsme každý den sdílely jeden úkol. Bylo to v průběhu čtyřicetidenního postního období. Napsaly o nás dokonce i nějaké noviny. Odezva byla na tu dobu opravdu velká.
V čem vidíte vaši největší hodnotu, vaše poslání?
H: Všechno, co děláme, se zakládá na inspiraci. Ať už je to aplikace nebo knížka.
M: Asi už každý ví, že odpad je problém. Snažíme se ukazovat, jak to jde dělat jinak.
H: Nejde nám ale jen o odpad, co končí v popelnici. Skrz blog chceme prezentovat širší pohled na věc. Upozorňovat třeba i na pasti udržitelného konzumního života. Když si člověk řekne, teď chci být víc eko, tak si koupím něco jiného. Ve výsledku to ale může vést k tomu, že se nechová víc ekologicky, ale pouze má ten pocit.
M: Všechno souvisí se vším. Třeba zavařovačka odpadu, kterou jsme mimochodem nikdy neměly. My to takhle neměříme.
Vy samy produkujete jaké množství odpadu? Kolik zavařovaček?
H: My to právě takhle neměříme. Snažíme se na to dívat ze široka.
M: Bereme to tak, že odpad někdy vznikne s vědomím, že naše rozhodnutí mělo svůj význam jinde. Jde o paradoxy, kdy člověk jde do obchodu a vidí vedle sebe dvě stejné potraviny. Jedna je lokální a zabalená, druhá nezabalená, ale cestovala z druhého konce planety. Co je pak lepší? Vždycky se snažíme ukazovat cestu a hledět trochu dál než za odpad, který skončí v popelnici.
Co starší generace? Snažíte se je nějak edukovat?
H: Prošla jsem si na začátku fází, kdy jsem se snažila všechny přesvědčit. Od toho už jsem se ale posunula. Není to udržitelné pro vztahy a psychickou pohodu, mimo to negativní motivace na lidi nefunguje. Takže se snažím spíš nenásilně inspirovat.
Máte vysledované nějaké kroky, které můžou vést k předání myšlenky starší generaci?
M: S generačním rozdílem je to složitější. Nevím, jestli máme právo někomu něco vysvětlovat. Moje babička třeba nikdy neletěla letadlem. Žije mnohem skromněji než já za celých svých skoro třicet let. Tím se to vyváží. Stačí mi, aby rodina respektovala naše požadavky na život.
H: Myslím, že když se člověk snaží někoho radikálně přesvědčit, tak je hned označen za ekoteroristu. Má to potom spíš opačný efekt.
Můžete zmínit pár konkrétních zero waste příkladů?
H: Všechno je v knížce i v aplikaci. Tip pro začátek spočívá v tom, podívat se do svého koše a uvědomit si, co vzniká za odpad. Zamyslet se nad tím, co v koši končí nejvíc a pro sebe si to trochu zanalyzovat. Třeba bioodpad v českých domácnostech tvoří 30–40 % odpadu. První krok k odlehčení popelnice proto může být třídění bioodpadu.
M: Potom začít tím, co danému člověku osobně dává největší smysl. Nesnažit se najednou zahltit těžkými úkoly. Potom nebrat každý odpadek jako prohru. Spíš vnímat každý odpadek, co v koši neskončil, jako výhru.
Se zero waste životem se pojí také nepohodlí, třeba nosit zavařovačky na nákup do bezobalového obchodu daleko od domu. Jak jste s tím bojovaly vy?
H: Myslím, že je hlavní naučit se plánovat. Člověk změní svoje návyky. Stačí si předem promyslet jídelníček na týden, zjistit, co je doma k dispozici a do bezobalového obchodu se vydat jednou za týden. Zelenina a ovoce se může dokupovat blízko domu. Snažíme se život zjednodušit, aby byl únosný.
Hodně se teď mluví o udržitelnosti, přesto ale vidíme přeplněné obchody, plýtvá se jídlem, energetika jede na uhlí. Jak vy vidíte vztah Čechů k udržitelnosti?
M: Stává se z toho čím dál větší trend. Pořád ale jde o malou část společnosti a zbytek jede konzumním stylem života.
H: Sice se zvyšuje povědomí, zároveň však spotřeba všech v Česku stoupá s tím, jak se zvětšuje životní úroveň, platy, jsme na ekonomickém vrcholu. Nakupují i lidé, kteří na to dřív neměli, čím dál více se cestuje.
Kdo vás tedy sleduje?
H: Hlavně maminky na mateřské dovolené, mladí lidé.
M: Nejvíc asi ženy mezi 20 až 35 lety. My navíc do téhle skupiny taky patříme.
H: Zároveň to oslovuje i generaci mojí mamky. Znají to ze svého mládí, třeba když nosili síťovku a teď se k tomu vrací.
A co muži?
M: Když to vezmeme podle přednášek, tak ze začátku na ně chodily výhradně ženy. Teď už je to někdy vyvážené, muži se zapojují do diskuze. Většinou jde o hodně praktické otázky, věci podložené daty a důkazy.
H: Pro nás je to vlastně hodně užitečné. Přinášíme ženský pohled i na řešení problémů, které často bývá více intuitivní a pocitové.
Nedávno jste vydaly knihu Život skoro bez odpadu. Jak to vznikalo?
M: Když jsme v roce 2016 začaly psát blog, oslovilo nás nakladatelství s nabídkou vydání knihy.
H: Dlouho jsme to zvažovaly. Abychom nepsaly něco, co už tu je, to by byl odpad. V tu dobu zrovna vyšel překlad knížky od Bey Johnson. Byla ale přece jen psaná z jiného pohledu, s americkým kontextem, zaměřovala se hlavně na pevný odpad a domácnost. Psala ji žena, která už měla děti. My jsme byly tři studentky, což také přináší jinou perspektivu.
Jaké na knihu byly ohlasy?
M: Lidem se líbí, že je to hodně pozitivní a dobře se to čte.
H: Nejde o žádný fanatický přesvědčovací pohled, čemuž napovídá i název Život skoro bez odpadu. Mělo by to být čtivé pro kohokoliv.
M: Kniha je psaná dvěma styly. První je encyklopedická část a druhá příběhová, kde popisujeme příklady z našeho života. Trochu kuchařka, encyklopedie i beletrie.
Co vás teď čeká?
M: Vykoply jsme nový koncept přednášek pro pokročilé. Měly by jít víc do hloubky a řešit souvislosti. S tím budeme na jaře objíždět různá místa, hlavně Moravu a Prahu.
Máte na závěr nějakou radu pro lepší život bez odpadu?
H: Důležité je vybrat si to svoje, aby se z toho člověk nestresoval a přinášelo mu to radost. Nechceme nikoho hodnotit, jestli produkuje 500 nebo 5 kilo odpadu. Každý by měl dělat to, co může a co mu dává smysl.
M: Přesně, je dobré se na to dívat pozitivně a nedělat si z toho hlavu. Určit si priority a podle toho jít dál. Pak se na to začnou nabalovat další věci. Není nutné všechno měnit hned.
Kde vás čtenáři najdou?
Na blogu www.czechzerowaste.cz, na Facebooku a na Instagramu, máme také mobilní aplikaci Bezodpadová výzva. V září koordinujeme událost Týden bez odpadu. Jde o každoroční celorepublikovou i celosvětovou akci, která se koná vždy první týden v září. K dispozici bude mapa, kam si člověk může zaregistrovat bezdodpadovou událost, kterou organizuje, třeba uspořádat přednášku na vesnici. Ještě točíme podcast Skoro bezodpadový život.
Autor: Tereza Suntychová
Editor: Laura Plačková