Plody hruškovce přelahodného neboli avokáda bývají častou volbou všech milovníků mexické kuchyně, vyznavačů zdravého životního stylu nebo zkrátka jen lidí, co se snaží zpestřit svůj jídelníček. Jeho obliba už dokonce stihla vést k vlastnímu medicínskému fenoménu, tzv. avokádové ruky, bolestivého poranění dlaně následkem neopatrné práce s nožem při krájení avokáda.
Avománie se nevyhýbá ani Česku - jen za posledních pět let se objem jeho dovozu do ČR zdvojnásobil. Setkáme se zde však pouze se dvěma odrůdami - Huss a Fuerte. Odlišit jdou na první pohled a každá se hodí na něco jiného.
Menší Hass s tmavou, hrubou slupkou je díky své máslovité konzistenci předurčen na dezerty a pomazánky. Výrazně snadněji se také loupe. Sytě zelené Fuerte má protáhlejší tvar, slabší slupku a tvrdší dužinu, hodí se proto spíše do sendvičů nebo do salátů.
Avokádo je přece zdravé, ne?
Ano, bezpochyby. Avokádo je mezi ovocem naprostým unikátem. Z pětiny ho tvoří tuk, který vyniká vysokým obsahem omega 3 nenasycených mastných kyselin, jejichž příjem je podstatný pro správnou funkci kardiovaskulárního systému, očí a mozku.
Dále se může pyšnit obsahem vlákniny přispívající ke zdravému zažívání a delšímu pocitu nasycení. Jsou v něm zastoupeny všechny v tucích rozpustné vitamíny, stejně jako vitamíny skupiny B. I přes jeho vysokou kalorickou hodnotu je však pro své zdravotní přínosy všeobecně doporučován nutričními specialisty.
Proč bych se měl tedy cítit provinile?
Nadměrnou celosvětovou touhou po této superpotravině trpí především oblast Latinské Ameriky. Jedním z nejzasaženějších regionů je oblast středního Mexika, ze které pochází polovina globální produkce. Avokádu se zde náramně daří a místní farmáři tak ustupují od pěstování ostatních plodin, jelikož se je v porovnání s nimi nevyplatí.
I přes snahu lokálních vlád bojovat s tímto fenoménem přicházejí pěstitelé se stále vychatralejšími způsoby, jak jejich nařízení obcházet. Namísto toho, aby borovicové a jedlové lesy rovnou káceli, vysadí avokádovníky pod nimi a oddálí tak pokácení o pár let do doby, než se rozrostou natolik, že bude osud stromů nevyhnutelně zpečetěn.
Jako skoro každé odvětví mexického zemědělství je i toto navíc úzce spjato s kartely, které mají lví podíl na určování množství vypěstovaných avokád i jeho konečnou cenu - ať už pomocí zastrašování či infiltrace vlastnických struktur. Kvůli jejich násilným praktikám se dokonce pro plody vypěstované v Mexiku začalo užívat spojení “krvavá avokáda”.
Ani ostatním regionům se však problémy nevyhýbají. Jelikož je pěstování avokáda vysoce náročné co se spotřeby vody týče, nezřídka kdy vede k jejímu nedostatku. Například v Chile se farmáři neštítí ilegálně napojit na její rozvody a tisícům obyvatel tak odstřihnout přístup k pitné vodě.
Jíst nebo nejíst?
Svalovat všechny problémy na jediného viníka je v této situaci sice jednoduché, ale mylné. Každý člen spotřebního řetězce má pro svou apatii své důvody - producenti argumentují nutností obživy, prodejci zase respektováním poptávky a zákazníci absencí možnosti cokoliv změnit z pohledu jednotlivce. Kdo a kdy má tedy začarovaný kruh přetnout?
Je nutno říct, že avokádo zcela určitě nemá na svědomí všechny problémy latinskoamerického zemědělství. Výpadky v dodávkách vody způsobuje i těžba nerostných surovin či další plodiny a kartely ovládají i jiná odvětví - není tomu tak dlouho, co uměle vyexponovaly ceny limetek dovážených do USA. Jak se tedy k celé situaci jakožto konzument postavit?
Blokády jednotlivých potravin naneštěstí povětšinou nevedou ke komplexnějším strukturálním změnám, mají však potenciál přesvědčit firmy k etičtějšímu chování. Každý z nás by měl svůj hlas použít na podporu kvalitních potravin, vypěstovaných s ohledem na životní prostředí a na ty, kteří je produkují.
Pokud se tedy rozhodnete svůj jídelníček jednou začas zpestřit kouskem avokáda, dozajista si nemáte co vyčítat. Zkuste však při vaření dávat přednost lokálním potravinám, které za vámi nemusely cestovat půlku zeměkoule - odmění vás zpravidla nižší cenou a plnější chutí.
Autor: Radim Svačina